Oběd, který vrací důstojnost. S prodejcem Markem o snech, svíčkové a Novém prostoru
Oběd pro dalšího
Kde? Poukázku pořídíte u obsluhy v kterémkoli pražském a v brněnském Lokále, ale také v Café Savoy, Pizze Nuově, Esce, cukrárně Myšák a Bufetu. K dostání je i v e-shopech vybraných restaurací nebo v e-shopu Ambiente.
Za kolik? Poukaz na Oběd pro dalšího stojí 90 Kč.
Kam poukaz putuje? V současné době míří obědové kartičky do organizací Pragulic, Program Máří, Jako doma, Nový prostor, Klub svobodných matek, Metráž. Novinkou je spolupráce se sociálním kurátorem Prahy 1.
Marek je prodejcem časopisu Nový prostor ve stanici metra Nemocnice Motol. „Prodává se mi dobře, skoro všechno vždycky udám,“ vypráví. V projektu je zapojený už několik let a jeho pracovní morálka by mohla jít příkladem. Prodává pět, někdy i sedm dní v týdnu. „Když je teplo, je to fajn. Horší je zima, to pak člověka bolí celé tělo, jak tam ty čtyři pět hodin stojíte na místě.“
Právě pro lidi, jako je Marek, vznikl v roce 2015 projekt Oběd pro dalšího. „Hosté a štamgasti mohou ve vybraných podnicích i na našem e-shopu zakoupit poukázku za 90 Kč a my ji následně předáme organizacím, se kterými spolupracujeme. Ty pak podle svého uvážení rozdělují karty mezi klienty,“ vysvětluje Lucie Svobodová, která se v Ambiente stará o propojení restauračních podniků a neziskových organizací.
Nejradši k Jirátovi
V Novém prostoru ale stravenky nerozdávají jen tak, fungují mimo jiné jako motivační nástroj. „Kartičku využíváme jako odměnu. Získají ji ti, kdo zodpovědně plní své povinnosti, nebo prodejci v našem Bonus klubu,“ vysvětluje šéfredaktorka časopisu Nový prostor Monika Dvořáková. Marek to potvrzuje: „Teď je to nastavené tak, že za deset prodaných časopisů dostáváme jednu kartu do Ambiente.“
Velkou část poukázek však organizace věnuje také novým prodejcům, kteří jsou v největší sociální nouzi. Nováčci většinou obdrží pět až šest poukázek na měsíc, zatímco ostatní prodejci dvě až tři. „S dalšími kartičkami pracujeme podle potřeb. Máme motivační soutěže, na jejichž základě karty rozdáváme, a samozřejmě je dáváme také prodejcům, o kterých víme, že jsou ve finanční tísni a nevyšli s penězi,“ doplňuje Dvořáková.
Díky tomu se Marek dostane do Lokálu dvakrát až třikrát týdně. Nejčastěji chodí k Jirátovi, do Dlouhééé nebo Korunní. „Cítím se tam dobře. Obsluha je moc fajn, jsou příjemní a milí. To je důležité, protože kdybych já dělal číšníka, asi bych tak příjemný nebyl,“ směje se Marek nad talířem hovězího. Po chvíli se mi ale svěřuje s tím, že už dva dny neměl teplý oběd, tak ho nechám v klidu dojíst.
Sen o kolejích a maturitě
Marek pochází z Olomouce a jeho životní cesta nebyla jednoduchá. Je vyučený prodavač, momentálně bydlí na ubytovně a využívá i pomoc potravinové banky. Přesto neztrácí ambice. „Chtěl bych si dodělat maturitu, i když by to pro mě byl hrozný stres. Pak bych si třeba podal přihlášku na Technickou univerzitu v Ostravě, baví mě ekonomika,“ plánuje. Pak se mu ale rozzáří oči, když se zmíní o svém největším snu: „Anebo bych se rád stal průvodčím ve vlaku.“
Když zrovna nepracuje nebo neplánuje budoucnost, rád jezdí na výlety. Život na ulici či v její blízkosti je však tvrdý a Marek si to uvědomuje víc než kdo jiný. Nedávno oslavil svátek, z čehož měl radost, ale vzápětí dodává smutnou zprávu o úmrtí dvou kolegů prodejců, kterým bylo přes osmdesát. „To je život, nikdo nejsme nesmrtelný,“ pokrčí rameny.
Víc než jen jídlo
Oběd pro dalšího má kromě plného žaludku ještě jeden zásadní rozměr: integraci. „Je to projekt, u kterého dlouhodobě vidíme velký přínos. Prodejci se dostanou do společnosti, na chvíli se mohou cítit její součástí a samozřejmě se dobře najedí. Většina našich klientů přespává na noclehárně nebo bydlí na ubytovně, kde nemají možnost si pořádně uvařit, natož se v klidu najíst," doplňuje Monika Dvořáková z Nového prostoru.
Talíř s hovězí plecí je prázdný, i když Marek s úsměvem dodává, že klasické svíčkové se přece jen nic nevyrovná. Slušně poděkuje obsluze a začíná se chystat na zpáteční cestu na svou „směnu“ do Motola. Pro hosty restaurace je oněch 90 korun možná jen drobnou položkou připočtenou k účtu, pro Marka a další prodejce však představuje něco, co je k nezaplacení. Obyčejný lidský respekt, chvíle klidu u prostřeného stolu a hřejivý pocit, že s nimi společnost stále počítá.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
